Od sowa magazyn

ps.:  jaruzelskiego mozna nadal calowac w rozne miejsca zyci orysu, ale czy taka obscenicznosc bedzie jeszcze kogos interesowac po tym, jak wszystkie panstwa unii europejskiej chcialy wczoraj przeglosowac w narodach zjednoczonych, zeby pedalow juz nie dolowac, a nie udalo sie: ameryka i kraje arabskie zawiazaly sojusz antyterrorystyczny przeciwko zydom i pedalom europejskim;
Ludzie Ksiegi nieugieci, norma poddana glosowaniu - tez dobry numer. Jutro bedzie sie glosowac, czy mozna dzieci zabijac w lonie matki, jezeli podnosza juz rączke w czwartym miesiącu ciazy, a nie wiadomo, czy nie beda podnosic po urodzeniu na sojusze, tarcze, lizbonska konstytucje i libertas?

Ratifikace Lisabonské smlouvy může přivést ČR do bankrotu

NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ

Víte proč, kromě mnoha jiných důvodů, Česká republika nikdy nesmí ratifikovat Lisabonskou smlouvu? Protože její ratifikace může, a to bez přehánění, přivést Českou republiku ke státnímu bankrotu. Jak? Do Smlouvy totiž, jako její nedílnou součást, eurofederalisté zahrnuli i Chartu základních práv EU. Zdánlivě nevinný krok, který má ale pro nás (a také pro Slovensko) nedozírné následky. Činí z otázek rovnosti občanů, v tomto případě ovšem už rovnosti občanů EU, a z  jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim takto byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. Československo po válce vysídlilo z našeho území většinu Sudetských Němců a zabavilo jejich majetek. Jde o domy, statky, pole, továrny, lázeňské léčebny, sklárny, vinice a další majetek, který zde museli Němci zanechat. Zabaven byl majetek téměř tří miliónů osob! Charta základních práv EU, jako součást práva EU, náhle pomíjí české soudy a umožňuje Sudetským Němcům domáhat se restituce tohoto zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku. Charta umožní dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí českých soudů o požadavcích Sudetských Němců na odškodnění. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy se Sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobou na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu! Po okázalém podpisu právě Charty jako součásti Lisabonské smlouvy v Evropském parlamentu pronesl předseda parlamentu, německý poslanec, Hans-Gert Pöttering krátký projev. Vyzdvihl v něm jen jedno jediné: „...od tohoto okamžiku se bude moci každý evropský občan bezprostředně a přímo obracet na soud EU v Lucemburku s žalobami na diskriminaci“. Koho tím asi mínil? Byl to, mimochodem, tentýž Pöttering, který jen pár měsíců před tím pronesl neobvyklý a pro Českou republiku urážlivý projev na srazu Sudetoněmeckého Landsmanschaftu.(...)

 Považujeme za arogantní a hrubě nezodpovědné,že si česká vláda nenechala ještě před podpisem Lisabonské smlouvy vypracovat právní expertízy o případném dopadu Charty jako komunitárního práva na životně důležité otázky pro Českou republiku a navíc, dokonce už po vyjádření profesora Pavlíčka, ratifikaci Lisabonské smlouvy úslužně podpořila ve svém stanovisku Ústavnímu soudu.

 Považujeme za dvojnásob nezodpovědné, že si česká vláda, když už tolik toužila podpisem pod Lisabonskou smlouvouvydat naší samostatnost a zradit 28. říjen 1918, alespoň z právní opatrnosti a s ohledem na svojí politickou budoucnost nevymínila pro Českou republiku výjimku Charty z Lisabonské smlouvy. Takovou výjimku si po vlastních expertízách obezřetně a bez problémů vyjednalo Polsko, pro které tudíž Charta, jako nadřazené právo EU, neplatí (ostatně, stejně jako pro Velkou Britanii, která má z Charty rovněž vyjednánu výjimku). O relevantních otázkách budou v Polsku i nadále rozhodovat polské soudy. Polsko po válce zabralo rozsáhlá území bývalého Německa, rovněž vysídlilo německé obyvatelstvo a zabavilo jeho majetek.

 Ptáme se proto, který poslanec či senátor, poslankyně či senátorkazvedne ruku pro ratifikaci Lisabonské smlouvy se zaváznou Chartou, coby právem EU, a příjme tak riziko přímé osobní odpovědnosti za případnou zátěž českého občana a českého státu restitucí zabaveného majetku tří miliónů lidí? Restitucí, která by otřásla politickou, společenskou ale zejména ekonomickou stabilitou českého státu a pravděpodobně by mohla, vzhledem k původnímu rozsahu zabaveného majetku, vést i k nutnosti vyhlášení státního bankrotu. Jakékoli riziko v této otázce je potenciálně smrtící. A větu, kterou publikoval profesor Pavlíček o tom, že nelze vyloučit, že restituce zabaveného majetku Sudetských Němců bude náhle možná, je proto třeba brát zatraceně vážně. Neříká ji totiž nikdo, kdo by z tohoto názoru mělnějaký politický či jiný prospěch. Je to suché varování předního ústavního právníka. Varování, se kterým se shodují i další právní expertízy.

 Nejsme laciní hráči na primitivní protiněmeckou notu a dobře chápeme hořkost vysídlených Sudetských Němců. Ale pokusy o užití Evropské unie a jejich institucí k revizi časově podmíněných událostí před 60 lety, považujeme za nepřijatelné. Namísto poučeného zvažování historických souvislostí odsunu se pak totiž celý problém restitucí přehraje do časově hodně vzdálené roviny etických a právních otázek o rovnosti a diskriminaci evropských občanů, arci s možnými krutými ekonomickými i politickými  důsledky pro náš stát a pro jeho občany.

 Pro Českou republiku je to otázka navýsost existenciální. O to více nás ohromuje lhostejnost médií a bohorovnost politické reprezentace, s jakou přistupují k tomuto zásadnímu nebezpečí pro důstojné přežití České republiky. U mnoha politických stran, které si dávno zadaly s evropským federalismem a směnily naši samostatnost za vlídné úsměvy bruselských úředníků, jsme takový postoj očekávali. Co námi otřáslo, byl výsměch a přezíravý postoj k varovným větám našeho prezidenta republiky, když profesor Václav Klaus pojmenoval nebezpečí, které pro Českou republiku představují Lisabonská smlouva jako taková, ale i Charta jako její součást. A dvojnásob nás zaráží, že hlas svého zakladatele nerespektuje ani Občanská demokratická strana, jejíž podstatná část vedení je událostmi postupně vlečena do těsné blízkosti evropského federalismu.

 Tento nákladný inzerát jsme objednali proto, aby v budoucnu, v nevítaném případě, že se  - Bože chraň –  možné riziko restituce zabaveného majetku Sudetských Němců díky Chartě naplní, členové dnešní vlády, poslanci a senátoři, poslankyně a senátorky, všichni, kdo podpořili či podepsali Lisabonskou smlouvu nebo všichni, kteří jednou zvednou ruku pro její ratifikaci, nemohli říci: ale my jsme vůbec netušili, jaké to může mít důsledky. My jsme jen disciplinovaně sledovali linii stanovenou našim stranickým vedením.

 Tento inzerát je tu proto, aby bylo zjevné, že všichni, kdo u nás budou hlasovat pro ratifikaci Lisabonské smlouvy s Chartou, mohli předem vědět, jaké neblahé důsledky to může mít pro existenci České republiky. A vědět by měli, neboť je k tomu zavazuje odpovědnost vůči voličům, kteří v dobré víře svěřili správu  dědičných hodnot této země dočasně do jejich rukou. A oni to dědictví promrhali.